Těším se že rok 2010 začnu dokončováním olejomalby zátiší v ateliéru Praga Prima na Národní.
Povzbuzuje je mě každá korekce Milana Periče, jeho nekompromisně kritický pohled a rada kudy dál. Je mi mezi přáteli v ateliéru příjemně, až tak že se mi nechce odjíždět zpátky. Hovory s Milanem, Helenou, Vlčákem, Denisou, Jitkou... zase se posunuji ve vědění a poznávání dál.
V souvislosti s Milanem Peričem jsem potkala myšlenku: „Ten kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat".
Snažím se ji uchopit. Zatím pátrám kdy začala má minulost - narozením? Citím že daleko dřív.
Nabídli mi majitelé Roubenky v Truskavně na Kokořínsku na dnešní dobu neskutečné podmínky k samostatné výstavě. Skvostně organizovaná vernisáž a na 3 měsíce bezplatné výstavní prostory - beru přípravy zodpovědně.
První myšlenka - tuto první velkou samostatnou výstavu věnovat lidem kteří mě v životě pořádně nakopli a posunuli dál. Ten seznam není sice veliký, ale urovnat pořadí do tištěné podoby je stále náročnější.Zamýšlím se teď častěji nad lidmi které jsem v životě doposud potkala, co jsem si od nich vzala nebo jim ze sebe darovala.